Mladší přípravka - týmový blog

Kolovraty – Aritma (5+1); Kolovraty – Zličín

18. 4. 2015

Na neděli jsme naplánovali dva zápasy, oba na sebe navazovaly na domácím hřišti. První přijeli kluci z Aritmy. V zápase jsme postavili kombinovaný tým z ročníku 2005 a z tahounů z ročníku 2006. Hrálo se 5+1 na větším hřišti a zejména mladší kluci, kteří v tomto rozestavení hráli poprvé, se v prostoru složitě orientovali. Šikovní hráči byli na obou stranách, Aritma nás předčila v souhře a v určitých momentech v koncentraci. Nejlíp kluci hráli ve třetí čtvrtce, kdy už neplýtvali silami na lítání po celém hřišti a líp drželi posty na hřišti. To mělo vliv i na to, že každý hráč měl najednou víc místa kolem sebe a lépe se přecházelo přes protihráče. Dobře, aktivně, hráli brankáři, i když to vedlo ke dvěma nebo třem gólům do prázdné.

Hráli Alex, Ludva, Lukáš, PepaČ., Bart, Péťa, HonzaR., Šimanski a Gleb

K druhému zápasu v soutěži na dvě hřiště 4+1 přijeli hosté ze Zičína. Týmy na jednotlivá hřiště si volili brankáři, které jsme výjimečně netočili. V brance byli Šimanski a Honza, kteří zůstali z předchozího zápasu. Někteří naši hráči se občas zapomněli a koukali se na hráče s míčem se zájmem, co bude. Viděl jsem pouze Šimanskiho hřiště a kluci pod jeho vedením hráli dobře s míčem, bránění občas nechali na brankáře, ale dali si poradit. Ze začátku se snažili zakončovat z veliké dálky, pak jsme to probrali a kluci uznali, že se dá dostat blíž k bráně ať už individuálně nebo přihrávkou a gólů přibylo. Na druhém hřišti to bylo podobné. Dali jsme dost gólů, kdo nedal gól tak předvedl alespoň pěknou kličku nebo přihrávku, prostě príma odpoledne.

Hráli Šimanski, Crouch, Bob, Adam, Tadeáš, Matyáš, Šlejša, Filip, HonzaR, Šimon, Kuba, Jáša, Matěj, DavidA a Jonáš


Aritma – Kolovraty

31. 3. 2015

Zápas byl v první čtvrtce netypický, do desáté minuty ani na jednom hřišti nepadl gól. Nebylo to ani kvůli propracovaným defenzívám nebo perfektní taktice trenérů, ale prostě míče trefovaly dobře postavené brankáře anebo se smolně odrážely od tyčí, dá se říct, že na obou stranách. Na hřišti blíž kabinám jsme postupně zpřesňovali mušku, kluci si dobře uvědomovali prostor na hřišti a tak jsme se k nějakým brankám propracovali a naopak dobrým pohybem jsme soupeřům brali míče. Představoval bych si víc gólů nebo při uvolnění prostoru před hráčem vyvezení balonu místo dlouhé přihrávky. Naopak se mi líbila komunikace, v tom vidím oproti podzimu posun vpřed. Na vzdálenějším hřišti se sešli kluci, kteří s fotbalem začali později (u tří hráčů ze sedmi ještě nestačil zaschnout inkoust na zbrusu nových registračkách) plus vždy někdo zaskočil z druhého hřiště. Na trénincích zkoušíme zpracování do pohybu, zrychlení po kličce, před zakončením se podívat kde v bráně je volno. Tyhle věci nám nešly skloubit dohromady a tak ta hra byla hodně o chybách a rychlém střídání hraní míče. Za mě říkám, že jsem byl spokojený první dvě čtvrtky a půl s tím, o co se kluci snažili – zpracovat míč, udělat kličku, jít dopředu a hlavně nenakopnout balon zbůhdarma pryč. Bohužel jsme se nedokázali prosadit gólově, a když pak ve třetí čtvrtce soupeř dal nějaké góly, tak někteří kluci přestali věřit sami sobě a pokukovali po očku na druhé hřiště, kde se branky střílet dařilo a došlo i na tradiční stesky „to nejde“, „to není fér“ a podobně. S tím šel ruku v ruce takový ten fotbalový projev dolů. Stejně jako na „prvním“ hřišti i na tomhle spolu kluci docela mluvili. Bylo to spíš v rovině „nahraj“, „tady“ a tak, ale působilo to dobře.

Celkově – budu se opakovat, mohli a měli jsme vstřelit víc branek, udržet pozornost po celou dobu zápasu.

Hráli Bart, Péťa, Gleb, Šimanski, Crouch, Bobík, Šimon, Jáša, Kuba, Adam, Tadeáš, Jonáš, Matěj a Filip


Kolovraty – Chabry

21. 11. 2014

Zápas jsme sehráli na tři hřiště. Na prvním hřišti jsme měli děti, které nejsou úplně tahouny. Dokáží se strhnout, ale sami na hřišti působí zadrženě. Je to samozřejmě momentální stav, který se může za nějakou dobu obrátit, je to zčásti určitě i tím, že začali později než jejich spoluhráči a nemají odehráno tolik zápasů. Opakováním chyb, jejich vysvětlováním a poučením se z nich se můžou herně zlepšovat. Druhé hřiště 07ek s jedním až dvěma staršími hráči bylo první čtvrtku ospalé s malým pohybem a dravostí do zakončení. Druhá čtvrtka byla výrazně lepší, dost kliček i uvolnění přihrávkou a snahou o koncovku. Ve třetí a čtvrté čtvrtce zase bylo víc hluchých míst. Na třetím hřišti hráli 06ky a vcelku obstojně zvládali pohyb na hřišti, i technicky v kličkách to bylo dobré. Trochu jsme se prali s terénem a odhadem na přihrávku, tráva nebyla nijak rychlá a tak se přihrávky často zastavily nebo zpomalily dřív, než došly k adresátům. Určitě na sebe kluci mohli víc mluvit. Celkově dobré utkání, které nám ukázalo, že tahounů na tři hřiště zatím nemáme. Stázka, Bart, Sam, Péťa, HonzaR., Šimanski, Míša, Pepa, DavidA., Gleb, HonzaS., Filip, Jáša, Tadeáš, Kuba, Matěj, Adam, Matyáš, Jonáš a Filip(08).


Vršovice – Kolovraty

10. 11. 2014

Na jednom hřišti hráli 2006ky na druhém 2007ky. U 2006ek se hrálo rychle, důrazně, zápas vypadal podobně jako v elite. Byli jsme asi míň důrazní, cílevědomí a kompaktní. Nešli jsme tolik za góly jako soupeř, spíš jsme si chtěli hrát. V poli to šlo, obcházeli jsme protihráče, ale třeba Šimanski ačkoliv několikrát v každé čtvrtce přešel přes celé hřiště, tak před bránou místo střely ještě zkoušel přihrávku, která už nešla dát. Bart vypadal, že měl moc velký respekt a nechal se jednoduše odstavovat od míče. S hrou jsem byl spokojený, představoval bych si víc gólů a víc na sebe na hřišti mluvit. Moc se mi líbil rozhodčí, který nechával hrát tělem a pískal všechny skluzy, kdy došlo ke střetu hráčů. V dospělém fotbale by to fauly většinou nebyly, protože souboj byl přes míč, ale my si myslíme, že skluzy do přípravkového fotbalu nepatří. Někteří kluci už mají slušnou váhu a v takovém souboji, i když do něj jdou s úmyslem získat míč, může dojít k těžkému zranění. Chceme kluky v přípravce naučit ovládat míč; a na obou stranách byly k vidění moc pěkné přechody 1 na 1; důraz a taktika mají čas. Na hřišti 2007ek se kluci museli vyrovnávat s fyzickým handicapem oproti soupeři, který měl obě hřiště z ročníku 2006. Často se končilo v chumlu, ale byla u nás zase vidět velká snaha dát gól. Oproti některým dřívějším zápasům kluky nepoložil nepříznivý vývoj skóre. Dřív sklopili hlavy a šli si pro porážku, v sobotu do poslední chvíle bojovali o každý gól. V tomhle směru oživil kolektiv Adam.

Za Kolovraty Bart, Honza R., Šimanski, Gleb, Dennis, Míša, Pepa, Jáša, Šlejša, Adam, Tadeáš, Matěj a Šimon.


Kolovraty – Dukla JM

4. 11. 2014

Znovu jsme se dohodli s trenéry, že budeme hrát na třech hřištích, takže si zahráli všichni, co přišli. David s Jonášem dorazili na poslední chvíli, ale zvládli to tak, že mohli naskočit od první minuty. Na jednotlivých hřištích hra vypadla různě, podle rychlosti hráčů. Na hřišti nejmenších jsme zapojili i benjamínky z MINIpřípravky. Chtěli jsme tam víc protočit kluky z 07ek, nakonec to vyšlo jen na Filipa, Davida a Tadeáše. Tihle kluci se dokázali fyzicky soupeřům vyrovnat, byli dost rychlí s balonem, většinou se ale nesrovnali s koncovkou. Jinak na tom byla většina dětí na tomle hřišti technicky podobně, míč často skončil v chumlu. Spoléhali jsme na rychlost a průraznost, o kličky se snažili spíš ti menší, ti ale zase byli záhy doběhnuti J. Hodně jsme se „prali“ s rozehrávkou od brány, dlužno podotknout, že to je pro ty nejmenší fotbalisty těžká věc, která si žádá spolupráci víc hráčů, z čehož pramení chyby a góly v naší bráně. Prošli si tím i starší ročníky, které to už teď zvládají lépe, ale taky oni to dokáží někdy pěkně „zmastit“ a připravit soupeři gól na podnose. To jsme v neděli taky viděli. Hřiště 07ek sehrálo vyrovnaný zápas, vynikli spíš ti, kteří se dokáží vyrovnat s důraznější hrou, hodně gólů dal Šimon. Hřiště 06ek subjektivně zahrálo trochu pod jejich možnosti, skoro celou první čtvrtku trvalo, než si zvykli na důraznější napadání, celkem rychle naopak kluci přišli na to, že je potřeba zpřesnit a přitlačit do střel, zejména Honza, Sam a Šimanski stříleli hezky. Jak píšu výše, tak rozehrávku umíme líp, i s tím, že jsme pod tlakem. Na hřišti kluci na sebe málo mluvili.

Za Kolovraty Bart, Sam, Péťa, HonzaR., Šimanski, DavidA., Gleb, Bob, Filip, Jáša, Šimon, Šlejša, Tadeáš, Kuba, Matěj, Adam, Jonáš. Z MINI Martin, Niky a Štěpán


Dubeč – Kolovraty 18:32

27. 10. 2014

S dubečskými trenéry jsme se dohodli na tom, že postavíme i třetí hřiště, aby si vyrovnaně zahráli i děti, pro které je tempo zápasů s o rok staršími nebo vrstevníky příliš rychlé. Na tomhle hřišti jsme měli nováčky, o dva roky mladšího Nikiho a vždy tam byli dva kluci, kteří by si v pohodě zahráli i na některém z dvou soutěžních hřišť, ale tady vynikli, dali si nějaké góly a pomohli kámošům. Bylo vidět, že se neprosazovali silou, ale spíš rychlostí rozhodování. Rozdíl mezi „nesoutěžním“ a „soutěžním“ hřištěm byl právě v té herní rychlosti. První zápas s námi po dvou trénincích odehrál Jonáš a mně osobně pozitivně překvapil. Jasně, je vidět, že je na začátku a chybí mu technické dovednosti, které kluci procvičují třeba čtvrtým rokem. Ale nebál se hrát a nestál mimo dění, spíš aktivně naháněl balon. Tohle „první“ hřiště bylo hodně vyrovnané a i když se do zápisu nedostalo, tak si někdo dal tu práci spočítat skóre a zaslechl jsem něco jako 8:9.

Další dvě hřiště jsme po delší době postavili mixovaně 06ky a 07ky. Průběh byl poměrně vyrovnaný, branky jsme většinou dostali od pohotových dubečských útočníků po neúspěšném rozehrání nebo přechodu z obrany. Ale jinak s rozehráváním spokojenost, vybírali jsme si volný prostor, takže logicky té rozehrávce muselo přecházet zvednutí hlavy. Rozhodně jsem neměl šanci vidět všechno, co se událo na třech hřištích, ale zaujalo mě třeba to, že kluci v zápase alespoň jednou zahráli přihrávku do uličky s naběhnutím do volného prostoru. Docela jsme se s tím vyblbnuli při trénincích a je fajn, když hráči přinesou něco z tréninku do zápasu. Dokonce jsme kopali penaltu, jestli se nepletu, tak letos první, za kosu na Pepu. Chtěli kopat všichni, tak si jí proměnil sám postižený :) . Celkem gólů dost, normu držíme :). Bart, Samík, Péťa, HonzaR., Šimanski, Dennis, Míša, Pepa, Bob, HonzaS., Jáša, Šíma, Šlejša, Kuba, Matěj, Adam, Jonáš a Niki.


Kolovraty – Junior 49:7

21. 10. 2014

Před nedělním zápasem jsme si řekli jak bychom chtěli rozehrávat, rychle se rozhodovat a nezbavovat se míče. V týdnu jsme si zkoušeli přímočařejší kličky s krátkým vedením míče a to byla další z věcí, na které byl v zápase prostor. Na hřišti 06ek jsme se pěkně odchumlovali, kluci si chodili pro přihrávky do volna a o přihrávku si i křikli. Občas jsme v zápalu boje a ve snaze o přechod 1 na 1 v tom chumlu skončili, ale nebylo to často a většinou i z toho chumlu jsme vyšli s míčem. Taky se klukům sem tam povedlo ze střelecké pozice vykličkovat do rohu nebo střílet zbytečně z první. Když jsme neměli míč v držení, tak jsme se ho rychle snažili získat, o volný míč se hlásilo hned několik hráčů – to bylo fajn vidět, jak se k míči řítí náš hráč a řve „mám, mám, já“. Působilo to tak, že uhýbal i soupeř. Vůbec komunikace v ofenzivní fázi je prima. Ještě bych chtěl, aby víc mluvili kluci i při bránění. U 07ek to vypadalo podobně, jen to mluvení v obraně je ještě v plenkách. Dopředu chtěli všichni a nakonec si dal alespoň jednu branku každý. Gólová norma přeplněna podobně jako s Bohemkou, ale tenhle zápas byl pro nás přínosnější. Bart, Sam, Péťa, HonzaR., Šimanski, Pepa, Míša, Šimon, Jáša, Šlejša, Adam, Kuba, Matěj a Tadeáš


Zápasový víkend II

16. 10. 2014

I ve druhém říjnovém víkendu jsme udrželi nasazené tempo a odehráli v něm dva zápasy. Obě utkání byla dohodnuta na dvě hřiště a tak si všichni zdraví zahráli alespoň jeden zápas, někteří dva. V sobotu ráno jsme si zahráli s Uhříněvsí. Měl jsem možnost sledovat obě hřiště, koučovali Petr s Radimem, já se snažil jim moc do toho nekecat a jenom na střídačce vysvětlovat některé věci. Moc se mi líbilo hraní brankářů – nohou hezky venku z brány, přitom to nebylo zbrklé odevzdávání míčů. Jasně, že někomu to jde líp, někomu hůř. Někdo se pustí s míčem dopředu, někomu musíme dodávat odvahu k opuštění brankoviště. Na hřišti u tribuny se víc chumlovalo, ale vycházelo to ze snahy udělat kličku a přejít přes hráče. U soupeře někteří kluci byli menší, takže času na kličku bylo víc. Párkrát jsme si pomohli i dlouhou přihrávkou z chumlu, viděl jsem před přihrávkou zvednutou hlavu, tak snad byly alespoň některé cílené J . Na vzdálenějším hřišti hráli kluci rychle, spousta kliček, přechod přes jednoho, dva i tři hráče. Často před zakončením ještě uvolnění spoluhráče do koncovky – tady si občas dávali přednost nebo naopak dva hráli jeden míč. Brankáři víceméně hráli nohama. Většina zpracování do pohybu. Takže nám zbývalo kluky nabádat, aby na sebe víc mluvili, snažili se ustát souboje tělo na tělo a využívali celé hřiště. Týmovou gólovou normu na 150% splnili Tadeáš, Kuba, Adam, Stázka, Šlejša, DavidA, Dennis, Péťa, Bart, Jáša, Šimon, Šimanski, HonzaR a Samík.

V neděli k nám přijela Viktorka Žižkov, soupeř ze soutěže Elite. Na hřišti 06ek byla znát pohoda z předchozích zápasů a kluci si dost věřili na kličky i zpracování. Brzo přišly i branky a klukům spolu se Stázkou se hrálo dobře. Bylo to pěkné vyrovnané utkání, ve kterém si hráči mohli vyzkoušet činnosti z tréninků. Podporoval jsem je hlavně v tom, aby na sebe víc mluvili, to je náš cíl pro nejbližší období. Na hřišti 07ek jsme se poměřili s týmem kombinovaným z Viktorky a Dubče. Průběh zápasu mám zprostředkovaný. V první čtvrtce jsme dostali nějaké góly, potýkali jsme se s rozehrávkou od brány. V dalších částech už to bylo s rozehrávkou lepší a taky jsme se dostávali do koncovky. Zápas umožnil dětem hrát ve větší rychlosti, pod tlakem soupeře. Rozdíly v rychlosti v rámci týmu byly vidět, ale v drtivé většině případů se každý hráč na hřišti snažil hrát a ne jen sledovat dění. Zajímavé bylo, když jsme se o zápase a hře kluků bavili s trenéry, že vlastně kluci hráli individuálně tak, jak je známe. Každý vynikal v tom, co ho dlouhodobě zdobí (pohyb, technika, tah na bránu) a naopak měl problém s tím, s čím se potýká (čekání vepředu na přihrávku, komunikace, ovládání míče). Chtěl bych, aby si to kluci uvědomili sami a tak jim během zápasu spíš připomínám to, co si o fotbale a činnostech jednotlivce říkáme. Jasné taktické pokyny necháme na později. Také v neděli jsme určitě překonali očekávaných dvacet gólů, nepočítal jsem to J . Hráči mi v obou víkendových zápasech udělali radost. Za nedělní zápas děkuju Míšovi, Stázce, HonzoviS., Pepovi, Dennisovi, Šimanskimu, HonzoviR, Samovi, Bobovi, Šímovi, Kubovi, Jášovi, Matějovi, Šlejšovi a Tadeášovi.


Zápasový víkend

11. 10. 2014

První říjnový víkend jsme kromě zápasu z rozpisu ještě dohodli jeden zápas navíc. V sobotu si tedy v Dubči zahráli hlavně ti mladší a kluci, co začali s fotbalem až teď na podzim. Podobně na tom byl; po vzájemné dohodě; i soupeř. Na hřišti bylo spousta snahy. Často se hrálo v chumlu, ale pokud se z něj kluci dostali ven, byli hodně přímočaří a chtěli dávat góly. V tomhle zápase mě kluci moc potěšili – rozehrávkou od brány počínaje a touhou dávat góly konče. V našem dresu byli nejvýraznější Adam a David, oba dokážou ovládat míč v rychlosti a hlavně Adam byl v určitých fázích zápasu pro soupeře nepolapitelný. Hráli Bobík, Honza S., David A., Tadeáš, Adam a Matyáš.

Druhý zápas se hrál v neděli a pro mě byl trochu zklamáním. Soupeř z Bohemians CU přijel komplet s týmem složeným z kluků ročníku 2008, takže vlastně o dva roky mladšími. Pokud bychom to věděli dopředu mohli jsme nominaci předělat a postavit mladší kluky. Určitě by to bylo přínosnější pro nás a asi i pro soupeře. V tomhle smyslu jsme se dohodli předběžně i na jaro. K zápasu prakticky není o čem psát. Hráli Bart, Samík, Honza R., Šimanski, Míša, Pepa, Jáchym, Šimon, Šlejša, Matěj, Filip a Tadeáš.


Září

1. 10. 2014

První měsíc společného hraní 2006ek a 2007ek je za námi, pokud si připočteme soustředění, tak o něco víc. Rád bych se za ním ohlédl a vypsal tady nějaké moje pocity a nastínil další směr. Začít musím od toho, co je nejdůležitější – mám moc dobrý pocit z toho, jak kluci fotbal „žerou“. Nabalili jsme na sebe další čtyři hráče, a i když se někteří perou s tím, co po nich na tréninku chceme, tak trénují a hrají s chutí. Na tréninku je nás minimálně osmnáct a musím dohadovat extra zápasy, aby si všichni zahráli. Naším cílem je, aby se všichni rozvíjeli fotbalově, udrželi partu a my je postupně připravovali na další kroky ve fotbalovém životě. Tréninky proto rozdělujeme tak, aby část byla společná a část rozdělená podle možností hráčů. V rámci motivace ty vyrovnané prohazujeme mezi skupinami. Činnosti, které chceme v přípravkách rozvíjet, jsou individuální a, dá se říct, technické. Z vlastní zkušenosti vím, že naučit se přirozeně a v rychlosti ovládat míč, je ve vyšším věku obtížné. Pokud dostanou kluci do krve zpracování a ovládání míče do té doby než půjdou do žáků, tak budou připravení na další
kroky. Učení  s sebou nese samozřejmě chyby. Takže chceme kluky podporovat v tom, aby se nebáli chybu udělat. Radši zkusit fotbalové (rozuměj technické) řešení situace pod tlakem
než jednoduché a alibistické přerušení apod. Stejný důvod mám i pro „vyjíždění“ autů. Vhozený aut v drtivé většině vede k souboji a ve svém důsledku je to situace, která hráče pro další vývoj nepřipraví. Výjimkou je, když rozehrávající hráč vidí volného spoluhráče za bránícím hráčem a rychlým vhozením ho dostane do situace, která umožní technické řešení – zpracování. Podobné platí pro brankáře – zatím kluky v brance točíme, a chtěl bych s tím pokračovat až do starší přípravky. Nepřipravujeme je na to, aby měli perfektní reflexy na čáře a zvládli brankařskou techniku, ale z pozice brankáře si krásně můžou vyzkoušet rozehrávku, při rychlém rozhodování vlastně ani na hřišti nepůsobí jako brankář, ale jako pátý hráč v poli. Další věc, kterou se snažíme do kluků dostat už teď je komunikace – mluvit na sebe na hřišti, upozornit kamaráda na situaci, kterou vidí. Taktika, signály, způsoby bránění a fyzická připravenost jsou věci, které k fotbalu neodmyslitelně patří, ale zatím to není tak důležité. Chtěli bychom, pokud s klukama mluvíte o fotbalu, abychom v tomhle byli zajedno.

Všechno výše uvedené se dá nacvičit při trénincích, ale nenahraditelnou zkušeností jsou zápasy. Zejména zápasy proti vyrovnaným soupeřům; moc se mi líbily zápasy s Aritmou. Nedělám rozdíl mezi mistrákem, přátelákem nebo turnajem. Jediný rozdíl je v tom, že v mistrákách jsou dané pořadatelem omezení, kteří hráči mohou nastoupit (věk, registrace). Rozhodně nechci v zápasech dávat pokyny typu – přeruš, odkopni, dej to autem nebo nesmíš ztratit. To je totiž jako kdybych řekl nic nezkoušej, stejně to neumíš. Radši si tu situaci s hráčem proberu v klidu na střídačce. A že dostaneme góla? – nebude první ani poslední. Výsledek teď není vůbec rozhodující, důležité je rozvíjet schopnosti hráče pod tlakem protihráče(ů). Zidanovku na tréninku střihne každý, ale v zápase je to těžší. Proto mě trochu mrzí, že tyhle obtížnější kličky teď na podzim v zápasech kluci vynechávají. Viděl jsem spoustu krásných zpracování, přihrávek, průniků přes celé hřiště, houslí (chtěných), ale zidanovku jen jednu od Míši v Újezdě, přešlapovačku nepamatuju.

Závěrem zářijového ohlédnutí jen dík trenérům Radimovi a Petrovi za spolupráci, rodičům za podporu a těm, co mi píší za zpětnou vazbu a hlavně klukům za chuť do fotbalu.