Aprílové počasí březnových dní střídá sníh a slunce a proto naše rozloučení proběhlo na umělém povrchu tělocvičny. Turnaj v Čestlicích byl tématicky rozdělen na dopolední část určenou pro věkově nejmladší děti, které s fotbalem teprve začínají a odpolední pro ty zkušenější. Fotbalové školičky ze širokého okolí si vyzkoušely zajímavou formu hry na malinkaté branky s odrazem o stěnu. Byť umělý povrch tělocvičen údajně nepatří mezi ideální fotbalové povrchy, tak vytvořil pro děti zajímavé impulsy v podobě nároků na rychlost, rozhodování i odrazy. Rozhodně bylo z čeho čerpat zkušenost a nejen tu fotbalovou.
Nezapomínejme, že jde především o dětskou radost z pohybu, legraci a kouzlo objevování nového. Momentka, kdy se malá běžící holčička směje a snaží předběhnout kamaráda a oba zapomenou na míč se postupem času změní v soutěž a klání. Mnohdy se zaměřujeme na výkon a zapomínáme, že nám nejde o porážku soupeře, ale o rozvoj osobnosti. Děkuji rodičům i asistentům z řad žáků.
24.gólů nastříleli naše nejmladší naděje
68.gólů padlo v turnaji starší hráčů a hráček
Pár perliček a postřehů dětskýma očima aneb rozhovory naší lavičky, kde jsou děti a jejich starší sourozenci, co nehrají. Věk dětí 6 – 9 – 11 let.
– Ježíš –
Pane trenére, ale s náma žádný Ježíš nehraje!
To je pravda, ten hraje za City.
Reakce na pokřik “Jéééžiši…” z tribun.
– Řidičák –
Jak ho mám zajet, když nemám auto?
Stejně by sem to auto vjet nemohlo.
Reakce na pokřik “Zajeď do něj…” z tribun
– Proč na ně křičíš –
No oni mají strašně špatný trenéry, co jim neříkají, co mají dělat a vůbec na ně nekřící. Si přeci musí nahrávat, kombinovat, jít do něj…
A proč teda na ně křičíte a nejdete to trénovat vy?
Vždyť já ho trénuju z tribuny a doma…
Reakce kotelníků.




